Často u nás vládne pocit, že v hokeji či fotbale nemáme a neznáme bratra. Zkrátka jsme neporazitelní a doteď se ještě omýváme Naganem jako největším úspěchem našeho týmu. Je třeba si přiznat, že to byl opravdu úspěch, ovšem především proto, že jsme vybuchali Sovětský svaz. A to nám už nikdo nevezme, ani ten Sovětský svaz.

Ovšem dny Nagano jsou ty tam. Dnešní sportovní týmy toho moc nevyhrávají, byť se i tak někde blesknou, jako například letošní Slavia Praha, která se probojovala až do Anglie a porovnala síly s velikány tamního fotbalu. Ani v hokeji si nevedeme špatně, ovšem stává se častěji a častěji, že nás vyklepnou jako karbanátky.

Ono, říci o nějakém státě, že tam jsou extrémně nadaní sportovci, to je sice hezké a dodá to trošku na národním cítění, ovšem není to pravda. Dobří atleti se rodí všude možně po světě, státy, které sypou do sportů více, budou mít více atletů. Zároveň platí, že čím větší populace, tím větší šance, že se vyloví nějaký ten Herkules z davu. Ovšem to je tak všechno.

Samozřejmě je také třeba přičíst to, že čím menší stát, tím více se tady bavíme o lidech, kteří jsou něčím unikátní a zvláštní, například že Nedvěd je v Itálii nebo že Čech chytá za Chelsea. Takových příběhů tu máme dosti a bavíme se o nich hodně, protože zas tolik nás v tom státě není. A hlavně – čím by se vyplnily večerní zprávy?

Sport cz je tak velice dobrý a všechna čest, jenom občas dostáváme tu ideu toho, že jsme nejlepší. Ale je fakt, že za hranicemi už ty lidi skoro nikdo nezná. Možná třeba toho Čecha znají hodně v Anglii nebo třeba Nedvěda v Itálii, kde je fotbalová mánie. Ale to je tak všechno. Musíme však dát kredit tam, kde dán být musí. Jsou to vynikající sportovci a kdokoliv, kdo se z malého státu, který třeba nemá takové možnosti, probojuje na světovou soutěž nebo do velkých týmů, ten si zaslouží všechen respekt světa, protože překonal osud i možnosti a dostal se někam dál. A to si přeci jen zaslouží ten večerní čas a prostor v médiích.